Pěstování rododendronů Knap-hill hybridů

28.10.2016 14:40

Hybridní rododendronyMohlo by se zdát, že šlechtění okrasných dřevin v poslední době poněkud upadá, a práce bývalých šlechtitelských organizací podporovaných státem je pryč. Opak je ale pravdou. Velké úspěchy zaznamenalo šlechtění stálezelených i opadavých rododendronů. Obzvlášt­ní oblibě se těší skupina opadavých rododendronů (zahradních azalek) tak zvaných Knap-Hill hybridů. Zá­kladní šlechtitelskou práci v této skupině udělal roku 1870 Angličan pan Anthony Waterer ve svých škol­kách v Knap-Hillu (nedaleko Wo-kingu, Surrey). Ke křížení použil ná­sledující druhy opadavých keřů: Rhododendron molle (dříve Azalea sinensis) a Rhododendron occidentale.
 

Rhododendron molle

Rhododendron molle roste hojně ve východní Číně. Květy se objevují před rašením listů, jsou zlatožluté, trychtýřovitě rozšířené, se zeleným tečkováním. Pro naše klima není do­statečně mrazuvzdorný a vyžaduje lehký zimní kryt.

Rhododendron occidentale

Rhododendron occidentale (serie Azalea) je domovem v západní části Severní Ameriky. Květenství, které je v barvě bílé až světle růžové, při­chází rovněž před rašením nových listů. Keř je perfektně mrazuvzdor­ný. V některé zahraniční literatuře jsou uváděny jako rodiče též Rhododendron ar- borescens a Rhododendron calendulaceum. To však neodpovídá pravdě, neboť žád­ný ze semenáčků vzniklých při kří­žení nevykazuje typické znaky Rhododendron arborescens. Bezpečně bylo též zjiš­těno, že všechny semenáče vzniklé křížením Rh molle a Rhododendron occidentale mají počet chromozomů 26 (2n = 26), kdežto Rhododendron calendulaceum je druh tetraploidní (52 chromozomů). Šlech­titel pan W. Slocock, rovněž z Wo- kingu (Goldsworth, Nursery) ze zís­kaných rostlin vyselektoval a na trh uvedl tyto kultivary: ‘Fireglow’, ‘Gog’, ‘Harverst Moon’, ‘Persil’, ‘Pink Delight’, ‘Satan’, ‘Seville’ a ‘Tunis’.

 

Zbývající část keřů vyšlechtěných panem Watererem přešla do rukou pana Rotschilda, který ve svých školkách v Exburry v křížení pokra­čoval. Jeho úspěšná práce spočívala v tom, že přibral jako další rodičov­ské partnery Rhododendron luteum (dříve Aza­lea pontica, syn. Rhododendron flavum) a ně­které z hybridů vyšlechtěných v roce 1820 v Gentu šlechtitelem P. Mortie- rem (původním povoláním pekař), který se jako první zapsal v ději­nách hybridizace opadavých rodo­dendronů. Posledním ze šlechtitelů který pokračoval v práci pana Wate- rera byl Novozélandan E. Stead z Ham Estate. Jím vyšlechtěné kul­tivary se však do Evropy vůbec ne­dostaly.

 

V zahraničních katalozích je do dnešní doby uvedeno asi 90 kultiva­rů ve skupině Knap-Hill. V této sku­pině jsou zahrnuty tři podskupiny:

 

  •  Kultivary zavedené panem Slo- cockem (Sl. hybrid).
  •  Kultivary pana de Rotschilda, tzv. exburry hybridy (ex.).
  •  Kultivary pana E. Steada — Ilam hybridy (II.).
Zpět
Vzhledem ke skupinám mollis hyb­ridů a Azalea pontica hybridů (gentské azalky) vykazuje skupina Knap-Hill celou řadu pozitivních vlast­ností. Jsou to keře zdravě rostoucí, vysoké 100 až 120 cm, široké 60 až 80 cm, vhodné tudíž k pěstování i do menších zahrad. Velké květy nádher­ných svítivých barev jsou u někte­rých kultivarů na okrajích silně zvl­něné. Nejnovější kultivary jako „Fridtjof Nansen“ (Klon odrůdy, ‘Cecile X Gibraltar’), mají v kulovi­tě utvářeném květném vrcholíku 30 až 40 jednotlivých květů barvy šar­latově oranžové. Průměr květného vrcholíku je až 20 cm.

To, že v květném vrcholíku někte­rých nových kultivarů je 30—40 jed­notlivých květů, vysvětluje skuteč­nost, že jednotlivá poupata jsou umístěna relativně hustě vedle sebe, což vytváří v době květenství velký kulovitý vrcholík. Květenství přichá­zí před rašením nových letorostů a listů, což zdůrazňuje krásu květů. Doba květenství je poměrně dlouhá. Například u odrůdy ‘Klondike’ se prodlužuje až na dobu 3 týdnů. Vel­mi apartní je barva nově rašících listů téměř u všech kultivarů. Keře jsou naprosto mrazuvzdorné a pro­jevují velkou odolnost vůči napadení roztočíky, což je vlastnost, kterou postrádají všechny mollis hybridy. Keře snášejí mnohem více přímých slunečních paprsků, a s tím spojené sušší ovzduší. Tato vlastnost je spo­lečná opadavým rododendronům a byla již známa švédskému botaniku profesoru Linné, který této skupině keřů dal název azalea = suchý. V žádném případě však nelze rostli­ny řadit mezi keře suchomilné. Ja­kékoliv delší sucho by mělo za ná­sledek zničení nebo poškození keřů. To, že keře snášejí více sucha, je ovšem velká výhoda proti stálezeleným keřům, které naopak vyžadují ovzduší přesycené vzdušnou vlhkos­tí.

Výjimku tvoří drobnolisté rodo­dendrony ze skupiny laponicum, dále pak kultivary profesora Šolce (X Smirnowii), které rovněž snášejí sušší ovzduší. Příčinou, proč skupi­na Knap-Hill je u nás málo známa a málo pěstována, je poměrně ob­tížné vegetativní - množení. Rostliny se roubují v květnu na podnože Rhododendron luteum (Azalea pontica), který má velmi živelný růst. Často se stává, že podnož přerůstá ušlechtilý výho­nek (roub). Je proto nutná důkladná kontrola a odstraňování podnožových výhonků. Nestane-li se tak, rostlina zplaní a ušlechtilý výhonek je vyřa­zen z vegetace. Velmi obtížné je ve­getativní množení rododendronů řízkováním. To se dělá v první polovině května, kdy letorosty jsou měkké a ohebné. Ostat­ní pomocné faktory, jako vhodná teplota substrátu, mnoho světla (ne však přímých paprsků), vzdušná vlhkost, správné použití růstových lá­tek, zůstávají stejné jako u keřů stálezelených.

Závěrem několik dobře míněných rad pěstitelům — amatérům a mi­lovníkům keřů Knap-Hill hybridů: Letorosty určené k množení odebí­ráme pokud možno po dešťovém ob­dobí v ranních hodinách, vždy však v suchém stavu. Mají být pružné, měkké, dlouhé asi 10 cm. Vodítkem jsou vrcholové lístky, které nesmějí být nikdy zcela rozvinuté. Řízky ni­kdy nemáčíme. Do jednoduchého po­ranění řezem vetřeme nános stimu­lační pasty a do připravených otvo­rů vysazujeme letorosty až po vrcho­lovou část. Po lehkém přitlačení sazenice vydatně zavlažíme — nejlépe dešťovou vodou. Substrát tvoří vlh­ká, živinami obohacená rašelina, je­jíž pH upravujeme podle potřeby přidáním uhličitanu vápenatého (CaC03). Letorosty vysázené do sub­strátu při hodnotě pH 3,0 (a nižší) kalus a kořínky sice vytvoří, avšak rychle odumírají. Příčinou toho je dosud nepotvrzená domněnka, že při nízkých pH hodnotách se uvolňují ionty aluminia, které na kořenující rostliny působí toxicky.

Jako množárenské zařízení použí­váme pařeniště s dvojitým sklem. Vnitřní rám,-který je menší, je ze všech stran obalen vzdušnou vrstvou, která tvoří tepelnou izolaci. Tím se vyrovnají teplotní výkyvy mezi vnitřní a vnější částí množárenského zařízení (pařeniště) a umožní se udržet konstatní teploty v substrátě. Letorosty (řízky) vysazujeme do be­dýnek od rajčat a umísťujeme je v prostoru vnitřního rámu, který je překlenut deskou skla, postavenou do vodorovné polohy (použití vodováhy je naprosto nutné). Více na stránce o pěstování rododendronů. Vlivem konden­zace se tvoří na spodní straně vnitř­ního skla kapky vody, které v důsled­ku vodorovné polohy nemohou sté­kat a poskytují výbornou atmosféru pro zakořenění. Bedýnky s vysáze­nými letorosty je nutno umístit tak, aby se nedotýkaly vodních kapek, ale aby byly pokud možno v jejich bez­prostřední blízkosti. Normální pařeništní okno položíme tak, aby dobře přiléhalo, celé je navlhčíme kropicí konví a překryjeme průhlednou fó­lií, kterou na sklo dobře přitlačíme. Po položení bíle natřených stínovek je v tomto vzduchotěsně vytvořeném prostředí umožněno zdárná zakoře­nění letorostů jak opadavých, tak i stálezelených rododendronů. Toto zařízení je levné, lehce dosažitelné a přináší velmi dobré výsledky.

 


Doporučujeme Pergoly Zahradní jezírka Zahradnictví Polička